Příběh minerálů
Jak byly nalezeny Schindeleho minerály…
Když v předjaří roku 1981 v souvislosti s výstavbou silnice v jednom z mých lesních závodů v okolí Melku v Dolním Rakousku buldozerista dvakrát narazil na vulkanický kužel z poměrně křehkého materiálu, který vznikl na zlomu zemské kůry, obklopen velmi tvrdou pararulou, netušil jsem ještě, co bude později následovat.
U příležitosti návštěvy hrubé trasy této lesní cesty navrhl vedoucí stavby vrchní lesní rada Dipl. Ing. Brandstädter z Dolnorakouské komory lesního hospodářství a vrchní lesní rada Dipl. Ing. Hans Schoder z Oblastní zemědělské komory z úsporných důvodů použít objevený materiál pro podklad a štěrkování cesty. Tak se také stalo. Na počátku července 1981 bylo za velkých veder na hrubou trasu cesty dovezeno více než 6000 kubických metrů tohoto materiálu, který byl rozhrnován buldozerem. Kvůli velkým vedrům vznikala při pojíždění těžké techniky mračna kamenného prachu, který pronikal až 50 i více metrů do okolí cesty do lesa a pokryl souvislou vrstvou lesní půdu.
Všimli jsme si však další věci - pásy buldozeru byly den ze dne delší, až jsme nakonec museli vyjmout jeden článek, protože už je nebylo možné napnout. Můj řidič, člověk se čtyřicetiletou zkušeností ve svém oboru, mi řekl: "Něco takového jsem ještě nezažil!" Mezitím jsme přišli na to, čím to bylo. Pod polarizačním mikroskopem a z rentgenových snímků bylo patrné, že se jedná o dosud nikde jinde na světě nenalezený minerál, který se skládá ze 30% z alkalického živce, 20 - 30% plagioklasu, 20 - 30% křemene, 15 - 20% biotitu, 5 - 10% distenu (kyanitu), granátu, silimanitu, rutilu a kovů.
Zatím asi 26 stanovených minerálů se vyznačuje retrográdní krystalickou mřížkou s přechodovými kovy a zpětnou chemickou přeměnou na alkalický živec. Díky obsahu cca 5% železa a stopové přítomnosti kobaltu, který se železem vytváří dokonalý magnet, se housenkové pásy při tření o tento materiál magentizují. Atomy článků pásu a jejich čepů se na třecích plochách uspořádávají do jednoho směru, čímž dochází k přeorientovávání atomů v krystalické mřížce kovu. Tím se i nejtvrdší ocel vrstvu po vrstvě mění a měkne.
Vraťme se však zpět ke stavbě cesty.
Několik dnů po její dostavbě začalo intenzivně pršet a vrstva kamenného prachu zmizela, umyta deštěm. Na místě smytého kamenného prachu rostla asi 50ti letá jedle - v době štěrkování byla celá zežloutlá a byla určena k pokácení. Než k tomu však mohlo dojít, přišel za mnou jeden z mých zaměstnanců a řekl mi: "Proč máme kácet jedli, která je ještě úplně zelená? Když ji porazíme, zůstane po ní velká mezera ve stavu."
Šel jsem se podívat a byl jsem opravdu velmi překvapený - strom byl tmavozelený a očividně se mu dařilo skvěle. Vyrašily mu mezitím nové letorosty. Věděl jsem hned, že za tím je kamenný prach, přesto jsem čekal a pozoroval okolí ještě několik dalších let, až jsem se konečně v roce 1985 rozhodl informovat o tomto jevu novináře.
Nejprve místo nálezu navštívil jeden známý vědec a po spatření kousku minerálu prohlásil: "To musí být opravdu tak, na první pohled je vidět vápník a granát!" Nechal nalezený materiál analyzovat a podal o tom zprávu panu ministerskému radovi Dipl. Ing. Dr. Perseymu z rakouského Ministerstva pro vědu a výzkum.
Několik dnů na to uspořádala paní Dr. Maria Felsenreich z Gänsendorfu v tiskovém klubu Concordia ve Vídni tiskovou konferenci, na níž jsem mohl svoje pozorování zveřejnit. Zástupce vědecké veřejnosti, pan Dr. Gernot Gräfe, vysvětlil tisku, proč se stromy na místě posypu kamenným prachem uzdravily.
V září roku 1985 bylo za přítomnosti rozhlasu a televize a vysokých rakouských politiků místo nálezu představeno veřejnosti. V rozhlasu běžel přímý přenos; během následné diskuse, při níž jsme seděli v hostinci v Emmersdorfu, běžel první přímý přenos v programu Ősterreichbild.
Rakouský rozhlas a televize o tomto fenoménu informovaly v mnoha zpravodajských relacích - nejenom u nás, ale v celé Evropě. Stal jsem se v několika dnech známým jako člověk, který si všiml prostředku na zastavení postupujícího vymírání lesů.
V mnoha následujících pokusech se ukázalo, že dobře vyživované stromy jsou schopné překonávat stres z vlivu životního prostředí a že dík dnešnímu stavu vědeckého poznání a za přispění trochy dobré vůle lidí může být v příštích desetiletích stresový účinek z vlivu životního prostředí na zdraví stromů výrazně snížen.
V září roku 1985 mi bylo jasné, že si zřídím vlastní provoz na jemné mletí minerálů. Nejprve jsem nechal semlít několik tun v blízkém mlýně. Když jsem nechal provést první analýzu minerální moučky, začal jsem se studiem vší dostupné literatury o minerálech a došel jsem k závěru, že budu malé množství těchto minerálů jíst sám.
V roce 1986 se v novinách Die Welt objevil článek, který - stejně jako rozhlas - o tomto jevu velmi podrobně informoval. Od té doby se o minerály začala velmi intenzivně zajímat i veřejnost a krátce na to jsem obdržel nezvladatelnou lavinu dopisů. Odezvou na vysílání v rakouské televizi v pořadu Wir am Mittwoch bylo přes 10 000 dopisů, které divákům moderátor pořadu pan Hademar Bankhofer při příštím vysílání ukazoval - všechny obsahovaly žádost o moji adresu.
Několik dalších dnů nato stály před mým závodem kilometry dlouhé kolony aut se zákazníky, kteří si přijeli koupit minerály. Telefon vyzváněl od 4 hodin ráno do 11 hodin večer. V září roku 1986 byly Schindeleho minerály jedním z exponátů na veletrhu ve Vídni. Na závěr veletrhu byla tomuto produktu udělena zlatá medaile, jako výraz ocenění "Produktu, který budiž považován za špičkový exponát veletrhu", jak prohlásil prezident Rakouského spolku vynálezců. Dále řekl: "Dosud nikomu se nepodařilo v tak krátké době dosáhnout toho, aby jeho produkt znali a kupovali lidé po celém světě."